Jak je patrno z názvu, filozofie Celostního programu je založena na holistickém přístupu v práci s dětmi, kdy se "díváme" na všechny složky osobnosti (bio-psycho-sociální) jako na celek. Celostní program MUDr. Kleplové vychází z toho, že různé části těla jsou součástí celku, chceme-li zlepšit jemnou motoriku musíme se podívat na celé dítě, neb zlepšení motoriky dosáhneme stimulací celku.
Zahrajme si trochu a představme si, že základna domu je tvořena hrubou motorikou, obvodové zdi jsou tvořeny z jemné motoriky, rytmu, hmatu, tělesné orientace v prostoru, řeči,… a střecha, která správně drží díky základně a obvodovým zdím, je "čtení, psaní a počítání". Pokud má dítě problémy ve škole, nestačí trénovat pouze grafomotoriku, a spravovat zdi (což je ale také důležité), ale je nutné jít nejprve zkontrolovat základy, tj. hrubou motoriku.
Jedním z nejdůležitějších pohybů je plazení a lezení. Při plazení se dítě učí držet hlavičku ve správné poloze, koordinovat pohyby rukou, nohou, ale také hlavy (očí), střídavým pohybem rukou a nohou se samozřejmě také rozvíjí spolupráce pravé a levé hemisféry. Dítě si uvědomuje své tělo, získává cit pro směr a lateralitu.
Při cvičení je důležité nevěnovat se pouze jedné straně těla.
Program je složen ze dvou hlavních částí "klima" a "cvičební jednotka", které jsou dále rozvíjeny. Pod klima spadá "vzájemná důvěra, klid a příjemné prostředí", cvičební jednotka se skládá z:
Postura - při nácviku správného postoje není možné začínat ihned ve stoji. Nacvičujeme leh na zádech, leh na břiše, sed (ne turecký – sed skrčmo zkřížený) s pokrčenými koleny – plosky nohou se dotýkají – rovná záda. Turecký sed Věra Kleplová nedoporučuje, protože v tomto postavení dochází k asymetrickému postavení dolních končetin.
Stabilizace – tělo by v určité dosažené poloze (stoj) mělo být stabilní, tedy musí se v té poloze udržet.
Obranné reakce - trénování těchto reakcí je velmi důležité, zajišťují co nejmenší následky pádu u dětí.
Orientace tělesného schématu - nejbouřlivější je vývoj tělesného schématu v prvních letech života dítěte, v jehož vědomí se utváří vlivem zkušeností – dotyky, odraz sebe samého v zrcadle, hra s vlastním tělem (ZELINKOVÁ, Olga: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, nástroje pro prevenci, nápravu a integraci, 1. vydání, Portál: Praha, 2001, s. 62.)
Orientace tělesného schématu v prostředí - cvičení pro uvědomění si toho, co má dítě před sebou, za sebou, vedle sebe
Rytmus - kvalita vnímání a reprodukce rytmu je určována krátkodobou pamětí a soustředěním. Obtíže ve vnímání a reprodukci rytmu se nepříznivě odrážejí jak v pohybovém projevu, tak v řeči, čtení, psaní. (ZELINKOVÁ, Olga: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, nástroje pro prevenci, nápravu a integraci, 1. vydání, Portál: Praha, 2001, s. 62.) Rytmus můžeme cvičit i v sedě, kdy máme zafixovanou dolní část těla – vytleskávání. Je doporučená i změna rychlosti – koncentrace pozornosti.
Reakční rychlost - tuto oblast trénujeme změnou cviků prováděných při rytmickém cvičení. Děti se syndromem ADHD, Vývojové dysfázie, Autismu (PDD), LMR zpravidla mívají sníženou reakční rychlost, dlouho trvá než zaznamenají změnu předváděného cvičení. Rychlé reakce jsou důležité například při pádu.
Zrak, sluch, propriocepce - propriocepce-taktilní (hmatová) a kinestetická (pohybové informace), V. Kleplová využívá informace optické – využití zrcadel v sálu. Dítě tak může vidět a kontrolovat pohyb, a informace taktilní (kinestetické), v situaci kdy rodiče vedou ruce dítěte a ukáží tak správnou polohu. Do této oblasti patří i senzomotorika (senzomotorická koordinace) – ta označuje spojení mezi motorikou a smyslovým vnímáním různé kvality (vizuomotorika = zrak + motorika, audiomotorika = sluch + motorika). Při senzomotorických poruchách dítě nezvládá koordinaci vnímání a pohybů (oko – ruka, zvuk – pohyb), dítě nepřesně odhaduje vzdálenost a pohyb.
Sociální chování – dítě si v kolektivu svých vrstevníků zvyká na jejich přítomnost, dochází k navazování kontaktů. Jsou používána cvičení při kterých si děti osvojují základní pevná a dodržovaná pravidla (nepředbíhat, nepřešlapovat, startovat na povel), pomoci jeden druhému, vycházet s ostatními dětmi i se s nimi srovnávat. Zároveň se snažíme vytvářet mírumilovnou a láskyplnou atmosféru, která spolu s bezpečným prostředím upevňuje vztah dítě – rodič – učitel.
Komunikace - vedeme děti k vyjadřování názoru, pocitu, potřeby s využitím jakýchkoli prostředků dorozumění ( řeč, postoj, gesta, mimika apod.). Kvalita komunikace ovlivňuje prožívání, poznávání a rozumový vývoj.
Představivost - děti se syndromem ADHD, Vývojové dysfázie, Autismu (PDD), LMR mívají malou představivost. Na rozvoj této dovednosti jsou výborné cviky bez pomůcek, pouze slovní „příkazy“.
Zdroj:
KOHOUTKOVÁ, Markéta: Augmentativní a alternativní komunikace u jedinců s pervazivní vývojovou poruchou, diplomová práce PedF UK v Praze, obhájená 6/ 2013
MALÁ, Hana: Rozvíjení pohybových dovedností u dětí vývojově opožděných, bakalářská práce HTF UK, obhájená 6/2008, 82 s. včetně příloh
KLEPLOVÁ, Věra: Našemu sluníčku, buď fit od narození po školu, 1. vydání, Olomouc: ANAG, 2006, 207 s. ISBN 80-7263-357-0
ZELINKOVÁ, Olga: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, nástroje pro prevenci, nápravu a integraci, 1. vydání, Praha: Portál, 2001. 207 s. ISBN 80- 7178-544-X