Napsali o nás

ČASOPIS "MAMINKA"
ČASOPIS "DĚTI A MY"

Časopis Maminka ČASOPIS "MAMINKA"
V listopadovém čísle časopisu Maminka vyšel obsáhlý článek o Bodové cvičební metodě MUDr. Kleplové.







Fotografie a ukázka z článku:

Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka








Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka








Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka Časopis Maminka









"DĚTI A MY"
dvouměsíčník pro rodiče, učitele a pracovníky pomáhajících profesí
XXXVI. ročník, číslo 3, vyd. Portál s.r.o., Praha 8, str. 47 - 49
PhDr. Chvátalová Helena

MUDr. Věra Kleplová:
BODOVÁ CVIČEBNÍ METODA POMÁHÁ KOJENCŮM I ŠKOLÁKŮM

Bodová cvičební metoda je šitá každému dítěti na míru. Cvičit ji mohou rodiče s nejmenšími dětmi, ale pomáhá i školákům s lehkou mozkovou dysfunkcí a poruchami učení.

S MUDr. Věrou Kleplovou z Teplic jsem se setkala ji v polovině 90. let při natáčení pořadu Paprsek (což byl magazín pro rodiče dětí s postižením). Nedovedu už si přesně vybavit podrobnosti natáčeni, ale dodnes si pamatuji, že MUDr. V. Kleplová mě svojí rehabilitační metodou a hlavně přístupem k malým pacientům fascinovala. Tato dětská a rehabilitační lékařka a dlouholetá trenérka moderní gymnastiky jezdi nyní do tělovýchovné jednoty Chodov v Praze, kde cvičí v kurzech jak s kojenci a batolaty, tak se školáky, kteří mají problémy s hvperaktivitou, koordinaci pohybu, se soustředěním apod.

Její Bodová cvičební metoda (je žádáno o autorství ve zněni „Bodová cvičební metoda MUDr. Kleplové") vznikla v terénu.„V roce 1978 v Kamenickém Šenově jsem cvičila jako jedna z mála v té době technikou manželů Bobathových. Mezi mými pacienty byl i osmnáctiletý chlapec, který měl úraz na motorce a chtěli mu amputovat ruku, protože svaly silně atrofovaly. Začala jsem s ním cvičit a on najednou říkal - tady to bolí, tady to brní, tady to někam běží. A když jsem to začala pečlivě sledovat, viděla jsem, že to nebylo náhodné, ale "někudy někam". Mělo to zkrátka přesnou závislost a souvislost a začal se objevovat pohyb," vzpomíná dnes s úsměvem Věra Kleplová. "Zkusila jsem to pak u kojenců, a u nich už bylo vidět, že jde o komplexní pohyb - když cvičíte z ruky, z loktu, tak jdou například i nožičky. Navíc kojenci ještě nemají zábrany jako my, dospělí, u nich když zmáčknete příslušný "bod", ruce nebo nohy běží samy."

Vědět, kam sáhnout a čeho chceme docílit
Bodovou cvičební metodou se prý dá cvičit "kdeco", ale musíme přesné vědět, kam sáhnout a čeho chceme docílit. Cvičení je vždy šité konkrétnímu človíčkovi či dospělému na míru, není prý možné dát jednotný popis. "Musím ho mít tzv. v ruce a když na ten bod sáhnu, musím vědět, co mi to dělá, jaký pohyb, co cítím v ruce. Nejdu u děti na veškerý pohybový vývoj, tedy hodnocený tak, že například ve třech měsících mají dělat tohle a v devíti tamto, ale na vývoj pohybu, to je rozdíl! Například ke mně chodí cvičit školáci, kteří nedokážou udělat správně to, co zdravé šestiměsíční dítě - opřít se o ruce a dostat se přes paže a přes pletenec pažní na "všechny čtyři" nebo neumějí správně fyziologicky lézt, neudrží osu! Pak je vracím do stadia šestiměsíčního dítěte, které má ležet na zádech a držet si nožičky a držím je cvičením v tomto stadiu, dokud se to nesrovná. A jakmile srovnáme to, co nebylo v pořádku, jde vývoj najednou velice rychle kupředu. Někdy dokonce rodiče připustí - víte, já jsem vlastně jako on, dělám to taky tak, já budu cvičit s nim - a pak jen koukají, jak se zlepšují," sděluje své dlouholeté zkušenosti Věra Kleplová. A dodává: "Učím tuto metodu především rodiče a můžu říct, že jsou rodiče, kteří to zvládnou okamžitě, bývají to takové šikovné mámy - já jim říkám "šmakací" - které mají cit, kouknou, vidi a cítí. A pak jsou maminky technického typu, které potřebují přesné vědět, kde zmáčknu, jak zmáčknu, kolik zmáčknu, kolik vteřin držím atd., ale jsou méně vnímavé. Nakonec se to naučí taky, ale pomaleji a hůř a vzhledem k tomu, že nácvik je dlouhodobější, dítě jim často "utíká", protože než se ony něco naučí, dítě už je dál a je třeba se učit něco jiného."

Bodová cvičební metoda pomohla stovkám, možná tisícům dětí, které vedla doktorka Kleplová jako pacienty ve své dlouholeté pediatrické praxi, v pohybové poradně i v lázeňské léčebně Erben v Teplicích. Není však samozřejmě samospasitelná - jde o dlouhodobou, piplavou a systematickou práci. A hlavně musíte rozlišit, co ovlivnit touto metodou můžete a co ne. Jestliže je problém dán například anatomickými změnami na kostech, bodová cvičební metoda s ním moc nenadělá, ale pokud je dán svalovou dysbalancí, což je hodně časté, velice to zlepšíte.

Pro mrňata i školáky
V současné době Věra Kleplová kromě klientů svého Pohybového studia v Oldřichové spolupracuje s tělovýchovnou jednotou v Praze na Chodově, kam dojíždí každý týden a vede kurzy jak pro kojence a batolata, tak pro školáky. Spolupracuje také s pražským Dyscentrem, protože její metoda má výborné výsledky u děti s lehkou mozkovou dysfunkci - LMD (V. Kleplová dává přednost tomuto terminu před označeními novějšími...). "Děti se lepši, ale musejí 'šlapat'," říká rozhodně. Cvičí na kurzu, domů dostanou "úkoly", které za týden na kurzu musejí zopakovat a dostanou další úkoly. Docházet musejí samozřejmé pravidelné. "Kurz má dvanáct lekci - když někdo příliš vynechává, tak se rozloučíme, jestliže 'maká' a chce pokračovat, může chodit do dalšího kurzu," říká na adresu školáků.

Metoda Věry Kleplové je postavena na kontaktu s dítětem - je to hraní, povídání, příjemnost, dítě se neuvádí do žádných základních poloh a není určená doba. "Cvičí se vlastně celý den," říká V. Kleplová. „Sedí se třeba s dítětem na zemi a když je vhodná chvíle, ,něco' se udělá, pak dítě leze, maminka leze s nim a zase něco udělá, prakticky celý den může vnímavá maminka cvičit, i když dítě nemá svlečené, ale musí mít v hlavě, co má dělat a kdy a jaký má byt výsledek. Musí tedy dítě sledovat, pozorovat, musí s nim byt co nejvíce v kontaktu, takže se vyvíjí nejen složka pohybová, ale i psychická a emoční, a vše, co s tim souvisí - například sociální cítěni a hudební cítěni.

Cvičení vypadá v praxi tak, že třeba deseti-měsíční kojenec leze. Maminka vidi, že leze křivě - pravou jde hezky, levou si nějak podivné přidává, tak začne lézt s nim a když je dítě správné "nachystané", zmáčkne určitý bod, hrajou si dál na vláček, stiskne další bod, když se jim to povede, tak se pomazli, zasmějou, udělají si tleskání pravá ruka, levá ruka, procvičí koordinaci a můžou pokračovat ve vláčku. Není to tedy o tom, že teď se půl hodiny cvičí, musí to být hra. Pro maminky je takové cvičeni velmi náročné, ale naučí se to.

Pro pediatry a speciální pedagogy
Bodová cvičební metoda má samozřejmé trochu jiný charakteru malých kojenců a jiný u školáku. Doktorka Kleplová by ráda školila pediatry, aby se naučili ve své praxi zvláště s malými dětmi metodu používat - ordinace praktického pediatra by měla být místem, kde se zachytí nějaký třeba drobný problém, rozpoznají se rizikové faktory, které by mohly přinést problémy později, a druhou základní skupinu by tvořily děti, u kterých se to nezachytilo, tedy předškoláci a školáci, kteří se pak se svými problémy dostávají většinou do pedagogicko-psychologické poradny. Představuje si, že by zájemce z řad pediatrů školila přímo v jejich ordinaci, na jejich malých pacientech.

"V pediatrii to mám vyzkoušené, byla to nejlepší škola života - tu metodu mě učily 'moje' děti, a byly jich tisíce," směje se Věra Kleplová. "Ted´ už se mi vracejí moje bývalé maminky, které u mě kdysi cvičily se svými dětmi. Dnes už jsou babičkami, a vodí ke mně vnoučata, abych se na ně podívala. A když jim řeknu, že dítě je v pořádku, velmi často se dočkám odpovědi – to je dobře, ale my stejně budeme cvičit, ono se pak dítě rychleji rozvíjí, protože se mu dává podstatně víc než jen v běžném kontaktu. Takže bodová cvičební metoda není jen pro děti s postižením nebo nějakým třeba potenciálním problémem, ale vlastně pro každého."

Co ukázala praxe
Odborníci se Věry Kleplové často ptají, zda využívá zahraniční prameny. Obvykle jim odpovídá, že jediným jejím zahraničním pramenem byla rehabilitační metoda manželů Bobathových. Ale jinak celá její práce vychází z jejího vlastního "terénu".

Pokud se někdo ptá, zda je její metoda hrazena ze zdravotního pojištění, odpovídá, že není...

Často se zájemci také ptají, jestli měla nějakou kontrolní skupinu - na to je její odpověď jednoznačná: "Udělat si skupinu dětí, u kterých hrozí problémy, a cvičit s nimi a udělat si druhou a s nimi necvičit, pro mě nepřipadalo v úvahu, takže takhle postavenou kontrolní skupinu jsem neměla. Určitá kontrolní skupina se ale postupně sama vytvořila z děti, jejichž mamince třeba sousedka poradila - ale on z toho vyroste, nic s ním nedělej, to nemusíš, doktorka si vymýšlí, vždyť je Honzík dobrej...

Měla jsem zkrátka na obvodě velikou skupinu děti, které cvičily a šly jednoznačné nahoru a pak děti maminek, které necvičily a najednou se problémy objevovaly, hromadily, bylo zkrátka vidět, že to není ono. A přišly pak ke mně do pohybové poradny až šestileté, když začínala skolióza, projevily se poruchy učeni nebo ve čtrnácti, kdy už byla skolióza opravdu výrazná. Praxe tedy ukázala, že metoda smysl opravdu má - děti, které byly v podstatě dobré, byly lepši, děti které dobré nebyly, se zlepšily, vždycky je to posunulo k lepšímu."

Zajímalo mě, jak se maminky o této metodě dozvědí a uslyšela jsem, že nejčastěji "ústním podáním". Před rokem 1990, kdy existovala pohybová poradna, to "šířili" lidé, kteří její poradnou prošli, v současné době si to povědí maminky, které cvičily na kurzech a "pošlou to dál". Kromě toho, že je Věra Kleplová zkušený pediatr a rehabilitační lékař, je také bývalá trenérka moderní gymnastiky. Vyprávěla mi, že spousta základních koordinačních prvků z tohoto krásného sportu se dá použít i u dětí s LMD, protože zlepšují koordinaci. Spojila tedy svým způsobem unikátně zkušenosti z medicíny a rehabilitace se zkušenostmi z trenérského působeni. A v poslední době nepracuje jen se školáky s LMD, ale začíná spolupracovat i s organizacemi pro seniory. Divíte se? "Bodová cvičební metoda se dá použit i u osob dospělých či stárnoucích - a já říkám, že jak stárneme, vlastně se postupně stáváme osobami s lehkou mozkovou dysfunkci - naše šikovnost a obratnost se zhoršuje, máme problémy s paměti, se soustředěním, s koordinaci pohybů..."

I když o metodě přednášela na pediatrických i rehabilitačních kongresech, žádné odborné posudky prý nemá. "Posudek mi mohou dát jen moji pacienti a rodiče, kteří s nimi roky a roky cvičili," usmívá se a běží přivítat další rodiče s batoletem na individuální konzultaci.

Odcházím z Centra zeleného zdraví fascinovaná podobně, jako před třinácti lety z natáčeni Paprsku v Teplicích - a uvažuji, na kdy si domluvím individuální konzultaci. I mé problémy se zády, které mé trápí po úrazu páteře před půldruhým rokem jsou s největší pravděpodobnosti způsobeny svalovou dysbalanci a tudíž by je mohla Bodová cvičebni metoda zmírnit a můj stav celkově zlepšit...

Uspěšné dítě, o.p.s., Mírového hnutí 2137, 149 00 Praha 4
Mobil: +420 606 187 639
E-mail: marketakoh@gmail.com, Web: http://www.uspesnedite.cz